|
Rychlebské hory aneb výlet do lázní |
 |
 |
 |
|
Napsal uživatel Lucka
|
|
Středa, 15 Srpen 2012 15:24 |
|
V době školních prázdnin je třeba podnikat nejrůznější průzkumné cesty a objevovat díky nim blízké i vzdálené okolí. Pro jednu takovou průzkumnou cestu jsme se rozhodli i my, tedy čtveřice statečných (Janina, Lucka, Tom a Mudrc), která se nebojí téměř ničeho a nikoho. Strach v tomto případě nebyl na místě, ač s tímto lázeňským pobytem byly chybně spojovány výrazy jako: orvávací, adrenalinový nebo vyčerpávající. Už samotné místo pobytu dávalo tušit, jakým směrem se bude celá akce ubírat. Tedy Lipová-lázně v podhůří Rychlebských hor se stala na čtyři dny naším domovem. V bývalých jeslích jsme dostali k dispozici apartmán v podkroví. V době, kdy Barbora Špotáková bojovala o zlatou olympijskou medaili, už někteří účastníci zájezdu spali. Aby také ne, když ráno jsme vstávali za rozbřesku.
Druhý den jsme už před osmou ranní seděli v autobuse směr Bílá Voda. Zhruba po hodině jízdy nám řidič zastavil na místě činu, tedy hned u místní psychiatrické léčebny, jejíž služby využíval i filmový Alois Nebel. My jsme zatím psychické problémy nepociťovali v takové míře, abychom museli vyhledat ambulantní péči, a raději jsme zamířili do hor. Naše trasa do značné míry kopírovala česko-polskou hranici, takže nám kromě turistické značky byly nápomocné i hraniční kameny. Před polednem jsme se už kochali výhledy z Borůvkové hory. Něco málo z jejího jména zůstalo i v lese, takže jsme se při dalším postupu mohli posílit lecjakými lesními plody. Cesta nám v příjemném počasí rychle utíkala, občas byl krásný výhled do Polska nebo jsme procházeli přes romantickou horskou louku. Po cestě jsme také viděli čápy na komíně od cihelny, kteří zobáky klapali, stejně jako v písni od Radůzy. Příjemnou vycházku do hor jsme zakončili v obci Žulová, krokoměr se v té chvíli zastavil na čísle 35 km, což předčilo i naše nejtajnější očekávání. Autobus nás převezl zpět do lázní. Za náš výkon jsme se chtěli odměnit v místním podniku zvaném Rychta. Zdejší kuchař byl ale proti a raději před naším příchodem zavřel kuchyni. To nám ale náladu nezkazilo a alespoň slabou náplastí na kručící žaludek byl lahodný medovník.
Slova jsou jen kapky deště, zpívá Richard Krajčo ve své písní, tentokrát se ale nejednalo o slova, nýbrž o skutečné kapky a pořádný déšť, který nás vítal do dalšího dne. Mírně jsme přeskupili program a dopoledne vyrazili do nedalekých jeskyní Na Pomezí, které mají krásnou krápníkovou výzdobu. Ani po prohlídce jeskyní déšť neustával a návštěva nedalekých lázní Jeseník byla pro nás jasnou volbou. Ospalé lázeňské městečko jsme raději sledovali v suchu a přes sklo. V době oběda jsme si tak alespoň částečně vynahradili to, co jsme nestihli včera večer. Z Jeseníku jsme zamířili do nedalekého lesního baru. Věc na české poměry vskutku unikátní. Jedná se o otevřený přístřešek srubovitého vzhledu, který je zásoben pitím s obsahem i bez obsahu alkoholu. Vše je navíc chlazeno místní pramenitou vodou a netřeba zde žádné obsluhy. Co zde člověk sní i vypije, pak sám zaplatí tím, že vhodí odpovídající obnos do kasičky. Pak už byl ale čas na lázeňské procedury, tedy páru, vířivku, saunu a bazén. Večer jsme měli ještě jedinečnou možnost navštívit představení filmu Alois Nebel, přímo v místech, kde se děj odehrával. Kvůli špatnému počasí byla ale venkovní produkce z nádraží přesunuta do místního podniku. Nutno dodat, že na kouzelné atmosféře to filmu nijak neubralo. Jediné, co nás trochu rozhodilo, byl fakt, že jsme představení neviděli od začátku. Prvních třicet minut filmu jsme ale měli možnost vidět ihned po skončení promítání.
Poslední den jsme zamířili do obce Černá Voda, kde začínají tzv. Rychlebské stezky, tedy trasy pro horská kola v lesním terénu. Vypůjčili jsme si to nejlepší, co místní půjčovna nabízela, a kameny nám lítaly od kol. Zajímavá a poměrně pestrá trasa nás dvakrát donutila přebrodit místní potok a několikrát pořádně zmáčknout brzdu. Ve zdraví jsme překonali všechny nástrahy této stezky. Pak jsme se rozdělili na dvě skupiny, první jela obdivovat krásy nedalekého městečka Vidnava a druhá se vypravila na, o poznání náročnější, cyklotrasu. Ta prověřila jezdecké schopnosti opravdu zevrubně a neodpouštěla sebemenší chybičku. Cesta se klikatila po dřevěných lávkách mezi kameny. Závěrečný sjezd ale všechny útrapy z této trasy vynahradil. Pak už zbývalo jen osprchovat kola a vyrazit na cestu domů. Rychlebské hory si ale další naší návštěvu rozhodně zaslouží.
Mudrc |
|
Březnový Koumákův kulturní pátek |
|
|
|
|
Napsal uživatel Lucka
|
|
Sobota, 06 Březen 2010 12:19 |
|
Přehlídka kulturních pátků díky Koumákovi pokračuje. Zatím poslední (5. března) se vyznačoval hojnou účastí a skvělým výběrem filmů. Tedy hojnou účastí vzhledem k naší všeobecné vytíženosti;-). Byla to tak trochu dámská jízda (Magda, Naďa, Nika, Lucka, Nekča, Verča, Dáda), kterou naštěstí svou přítomností doplnili i dva mladí páni, a to sice Koumák a Radek. Vybranými filmy se Koumák všem zavděčil. Nejprve jsme zhlédli filmovo-kulinářskou lahůdku Julia a Julie, kde zářila Meryl Streep. Tenhle film nás stál hodně přemáhání. A to hlavně proto, že v celém filmu se neustále vaří a jí:). Dokážete si jistě představit naše muka. Koumák sice zajistil drobné občerstvení, ale jakkoliv máme rádi pomeranče, kolonády a křupky od Radka, bylo skoro hříchem je jíst, když na plátně servírovaly obě Julie francouzskou kuchyni, dušené maso, máslovou omáčku, malinový krém a samozřejmě vykostěnou kachnu:-). Jako bonus nám ještě Koumák ukázal slavnou Juliinu kuchařku (naskenovanou) a jelikož se nám nechtělo domů, rozhodli jsme se ještě pro film druhý, a to sice pro slavné Mikulášovy patálie. Mikuláš a jeho kamarádi nás na plátně opravdu pobavili, takže jsme si ani nevšimli, jak rychle to uteklo. Ale jelikož se blížila půlnoc, uvedli jsme opět klubovnu do uklizeného stavu a odebrali se domů. Díky moc Koumákovi za organizaci a dodržování tradice kulturních pátků.
Lucka
|
|
|
Maruščin maturák v Lucerně |
|
|
|
|
Napsal uživatel Lucka
|
|
Neděle, 21 Únor 2010 19:17 |
|
Je to tady, plesová sezóna začala a nám se opět zachtělo tance, zábavy a společenského povyražení. K tomu všemu a k mnohému dalšímu jsme měli možnost na maturitním plese Marušky, který se konal ve společenském sále pražské Lucerny dne 27. 1. 2010.
Kdo by to řekl, že již tolik našich členů má za sebou vrchol středoškolského studia. Je tomu tak, další a další členové a členky dozrávají do maturitních šatů, k šerpám a ke slavnostnímu přípitku. Nuže tedy, vydali jsme se v poměrně hojném obsazení do prostor velkého kulturního sálu Lucerny v Praze. Vše se obešlo bez zbytečných průtahů, vstup byl hladký a nikdo nemusel vysvětlovat, proč nemá lístek, protože ty byly zajištěny. Došlo na velkou úpravu především dámských garderob. Bohužel jsme se k této činnosti musely uchýlit na, už tak dost plné, toalety. Vše tedy probíhalo v poněkud stísněných podmínkách, kdy ještě mnohé z přítomných dam musely nutně k umyvadlu, jehož prostor se nám velice hodil jako odkládací. Nicméně jsme pak všechny byly oslňující a krásné. Po odložení věcí do šatny už mohla započít všechna zábava maturitního plesu.
Následovala tedy tradiční část všech maturitních plesů, postupné představení maturitních tříd, předtančení, které mnohé z nich pojaly jako vtipné scénky inspirované příhodami, či jen proudem času. Jako ozvláštnění jsme měli možnost sledovat a obdivovat vystoupení profesionálních tanečních párů, nebo tanečních skupin, v nichž figurovali členové z řad maturantů. Bylo to oslňující, ačkoli trochu dlouhé, tak nádherné. Následovala krátká přestávka určená k tomu, aby se maturanti mohli připravit na šerpování. To probíhalo, vzhledem k tomu že bylo více tříd, poněkud netradičně v kroužcích, kdy třídní učitelé obcházeli jednotlivé studenty a předávali jim šerpu společně s květinou. Po tomto ceremoniálu a slavnostním přípitku byl prostor pro sólo s třídními učiteli následované dalším sólem, tentokrát s rodiči.
Pak se již zábava rozjela na plné obrátky. Tančilo se, tančilo, hudba hrála a všichni se bavili. Sál byl sice poměrně velký, ale přesto docházelo k mírným kolizím mezi tančícími páry. Během veselení se jsme měli čas navštívit i místní bar, který skýtal občerstvení v podobě pití rozličného. Od tradičních nápojů k míchaným, kde se objevovaly jak ty alkoholické, tak ve variantě bez alkoholu. Večer se nachýlil, muzikanti z kapely se s námi rozloučili a pouštěla se reprodukovaná hudba. I na tento druh jsme se ještě nějakou dobu pobavili, zatančili, pořídili pár fotek a postupně se rozcházeli. Někteří do víru noční Prahy, jiní do příjemného azylu Mudrcova bytu, kde jsme přespali a ráno jeli domů.
Terka |
|
Napsal uživatel Lucka
|
|
Pondělí, 28 Prosinec 2009 11:15 |
|
Po minulém roce, kdy Kyslík pojal vánoční schůzku jako kulturně recitační večer, připravila letos vánoční setkání v duchu tradic a obyčejů Mářa. Již několik dní před schůzkou jsme cítili, že se blíží nějaká akce, protože počet mailů ve schránce od organizátorky den ode dne narůstal:-). Ale ještě že tak, protože na některé neodpovídající členy neplatí jinak ani čerti!
22. prosince jsme se sešli v klubovně a začala velice vtipná schůzka. Na programu bylo několik vánočních her, z nichž nejvíc mi asi utkvěla ta první, kdy jsme zjistili, jak málo/hodně se známe. Mářa četla takové minidotazníčky (odpovědi na otázky ohledně podoby Ježíška, oblíbeného cukroví, oblíbené pohádky a dárku) a my jsme hádali, kdo se za odpověďmi skrývá. Nejvíce se při této hře vyznamenaly Nekča s Magdou, které měly do nenápadnosti daleko:-). A nejvíc nám svými odpověďmi asi zavařili Luboš, Jana, Bára, Kyslík a Mudrc (kdo by tušil, že chce do Říma;-) ).
Další veselou hrou bylo přiřadit správného Ježíška/Santu Clause/Ježiška/Tři krále... k zemím, kde rozdávají dárky. Severské a jižní země nám daly docela zabrat.
O čichací kimovce se radši moc zmiňovat nebudu, protože jsem místo pepře cítila borovici a další průběh hry tím mám poněkud zastíněn.
Poslední hrou byl kvíz o méně známých vánočních zvycích a různých prosincových svatých. Mářa na nás vytáhla záludné otázky o žábě s medem v mraveništi a jiných podobných lahůdkách:-).
Během večera jsme dále vypili spoustu čaje, snědli několik krabic cukroví a pak samozřejmě taky přišel Ježíšek a každému přinesl jeden vylosovaný dárek.
Pak už bylo docela pozdě, a tak jsme se na chvíli rozešli, abychom se příští den sešli na dvou dalších skautských akcích. Jo, skautským Vánocům se nic nevyrovná;-).
Díky moc Máře za pěknou schůzku!
Lucka
|
|
Družiny 