|
Nastal pátek 10. června 17 hodin odpoledne. Čas, kdy Červeným Rosničkám (resp. těm, které přišly včas) bylo sděleno, proč jsme se tu vlastně sešly. Letní prázdniny nám silně ohrozila ministryně školství s názorem, že mládež o prázdninách trpí zahálkou, proto padl návrh na zrušení tohoto dvouměsíčního volna, a tuto motivační scénku nám sehrály Eliška s Mončou, organizátorky této dvoudenní akce. O pár minut později už jsem byla přítomna i já a za okamžik dorazila i Maruška A. Po celou dobu budeme plnit tři úkoly a splníme-li je dost efektivně, zachráníme tak prázdniny před jejich zkázou.
Nejprve bylo nutné naleznout lístečky ukryté v gaučovce, každá musela objevit jeden. Na stole sedělo přinesené jídlo, např. brambůrky, třešně, bábovka, rajčata..., které bylo plně k dispozici. Zpráva napsaná na lístečcích nás navedla na louku za školkou, kde jsme hledaly „neobvyklý předmět". Když Ivča, Danča, Surikata a Maruška objevily kočičí žrádlo, v němž si vesele pobíhali mravenci, bylo jim sděleno, že v něm se zavázanýma očima mají vylovit, co tam nepatří. Kontrolovaly je přitom Nekča, Dáda, Monča a Eliška. A tak jsme si zavázaly oči šátkem a přehrabujíce se odporným „hnusem", vylovily jsme lístek zabalený v malém pytlíčku.
Nyní jsme měly třicet minut na to, abychom se vyfotily: 1) s člověkem nad třicet let, který ale není z našich rodin; 2) s živým tvorem, který je v pohybu; 3) jakkoli, aby to bylo co nejoriginálnější. Danču s Ivčou fotila Dáda, Surikatu s Maruškou Nekča. Sehnat neznámého člověka, který by se s vámi ochotně vyfotil, nezdál se být snadný úkol. Lidé tak dovedou být i vulgární. A tak nám někdo odpověděl prostě: „Holky, to si děláte pr...?" Ano, měl na mysli to ošklivé neslušné slůvko, které si lehce domyslíte.
V klubovně nám Monča ukázala obrázek lochneské příšery, jejíž podobu jsme měly během jedné hodiny sestavit z přírodního materiálu. Podmínkou byla stanovená délka nejméně dva metry, jinak se fantazii meze nekladly. Ivča s Dančou to měly hotové během několika minut. K vytvoření „lochnesky" využily pumpu za klubovnou, kterou dostrojily větvemi, a využily dokonce i samy sebe. Suri s Maruškou si půjčily železnou „kozu", nebo jak bych to nazvala, která měla čtyři nohy a k níž přivázaly krk z klacků a posekané trávy. Hlavu tvořila nalezená dřevěná deska, která časem spadla, neboť tam dost dobře nedržela. Byla to prý jen hra na pozadí, která nesouvisela se záchranou prázdnin a která ani nebyla vyhodnocena.
Po návratu do klubovny program nebyl omezen, každý si v podstatě dělal, co chtěl - Nekča a Dáda klábosily, Suri, Maruška a Eliška zčásti také, zčásti se bavily hrou s psacími a kreslicími prvky a Surikata ještě zlepšovala své kreslířské schopnosti. Ostatní holky se bavily vedle.
Nastal čas spánku. Ivča, Danča, Monča a Eliška si zdřímly v plesnivce, Nekča, Dáda, Suri a Maruška v gaučovce. V půl druhé v noci jsme byly vzbuzeny na noční akci s třetím úkolem. V zhruba desetiminutových intervalech jsme postupně vycházely na trasu značenou fáborky, kde jsme dávaly bedlivý pozor na dřevěné kolíky porůznu nabarvené a počítaly je. Jak se ukázalo, správnou cestou šly jen Suri s Nekčou, které se při cestě setkaly a dál už šly víceméně společně. Dáda trasu nepodstoupila vůbec, protože má ruku v sádře. Holky, které stezku prošly špatně, vydaly se na trasu znovu. Vedla mimo jiné kolem hřbitova. V klubovně se nás Monča zeptala na výsledky našeho počítání dřívek - nejblíže výsledku jsem byla já, třebaže kolíků bylo mnohem více.
Tím noční akce ještě neskončila. Protože jsme splnily všechny tři úkoly, prázdniny byly zachráněny a vy díky nám užijete dva měsíce volna:-). Od včerejška jsme nesměly vkročit do plesnivky, protože tam čekalo něco tajemného. Nyní, když už jsme prázdniny zachránily, byl vstup do plesnivky povolen. Monča vypla pojistky a všude zavládla černočerná tma. Jen v plesnivce svítily dokolečka svíčky a polštáře u nich umístěné vybízely k tomu na ně usednout a pojíst dobroty, co tam pro nás byly přichystány. Takže jsme se cpaly křupkami, telkami, malinovými piškoty atd., popíjejíce přitom dětské šampaňské.
V půl čtvrté jsme opět ulehly a spaly v rozmezí do půl deváté až desáté, jak se kdo probudil. Nastal úklid a snídaně složená z rohlíků a dvou pomazánkových másel + čaj a bábovka zbylá od včerejška. Při této příležitosti jsme hodnotily právě uplynulou akci, ale slyšela to od nás jen Monča, protože Eliška již musela odejít. Začaly jsme se porůznu rozcházet, já s Dančou pro klíče od nástěnky, abych tam „šoupla" pozvánku na Míli, a poté znovu do klubovny pro druhou pozvánku, kterou jsem umístila na zastávku...
Z celkového hodnocení akce jsme se všechny shodly na tom, že nápad zachraňovat prázdniny vymyslely holky brilantně, leccos by se však mohlo více propracovat, ale určitě nás ta akce velmi bavila a děkujeme našim organizátorkám.
Surikata |
Družiny 
